V jednom ze svých předchozích příspěvků Můj rok 2016 jsem si dala za cíl netrápit se tolik tím, že jsem prošla rakovinou a snažit se na to myslet co nejméně. 

Zjistila jsem, že jakmile jsem se o své nemoci svěřila třema kolegům v práci, tak mě tyto myšlenky téměř zcela přešly, což je, upřímně, docela osvobozující pocit. 

Nicméně dneska chci popsat jiný problém, který mě trápí/trápil několik měsíců, v podstatě od konce února, a o kterém mě do včerejška ani nenapadlo si myslet, že ho z velké části asi způsobuje moje psychika.

Nic vám není, slečno

Když to vezmu pěkně od začátku, problém nastal někdy mezi lednem a únorem 2016, kdy jsem několikrát byla nemocná a ležela s teplotami 38,5. Na konci února jsem nemoc jakš takš setřepala, ale po nemoci se mi objevil docela otravný kašel. 

Kašel je přirozená reakce těla, kdy se tělo snaží zbavit zbytku bacilů, a může trvat až 8 týdnů. OK, tohle beru, dává to smysl, ale po asi 6-8 týdnech, kdy kašel nepřestával, přidala se bodavá bolest v levém podpaždí-prsu a žádné sirupy ani kapky na kašel nezabraly, jsem se už vážně začala strachovat, co mi sakra je. Přestala jsem cvičit v domnění, že se tělo potřebuje vyléčit a nepřetěžovat se a zkoušela všechny možné přírodní cesty, jak se kašle zbavit. Bohužel marně.

V půlce dubna jsem šla s dlouhotrvajícím kašlem za obvoďákem, nějakej mladej doktůrek mi posvítil svým iphonem do krku, poslechl si mě, vyptal se na nějaké symptomy, z kterých jsem ani jeden neměla, a vyhodnotil, že mi nic není a kašel přejde prej sám. Po mém naléhání, ať mi udělá nějaké vyšetření, si ode mě půjčil tužku a pro můj klid mi teda vypsal žádanku na rentgen hrudníku.

Na rentgenu se zjistilo, že tam je nějaké „shadowing“ (stíny?), které by tam normálně být nemělo, ale prej takový shadowing má skoro každej člověk někde v těle. Nicméně protože tady v UK nemám moc zdravotních záznamů, neměli ten rentgenovej snímek jak porovnat s nějakým starším. Naštěstí mě napadlo, že rentgen musí mít můj cancer doktor, minimálně z doby, kdy mi zaváděli PICC line, a tak se zpravá z rentgenu poslala jemu k posouzení. Doktor mi napsal mejlem, že to shadowing jsem tam měla už předtím a že se není čeho bát a není potřeba s tím nic dělat. No a tím se úředně problém vyřešil, nicméně já měla pořád kašel a za další dva týdny už se mi přidaly silné bodavé bolesti pod levou paží, které se dostavovaly hlavně večer a někdy byly fakt k nevydržení. Takže jsem šla k tomu samému obvoďákovi znova. A znovu po zhodnocení všech symptomů mi řekl, že už neví jak mě uklidnit, ale ať počkám, že si opravdu myslí, že to přejde samo. To už jsem byla docela nepříčetná, vyděšená, že mi je něco vážného a doktoři to bagatelizují, a tak se doktora ptala, jestli jako bude pořád v klidu, když budu mít kašel půl roka, nebo rok?? Nicméně mě přesvědčil, že pokud budu mít kašel ještě za dalších 6 týdnů, tak mi může udělat nějaký další vyšetření nebo vyzkoušet nějaký inhalátory apod., a tak jsem zase odešla s nepořízenou. 

Vyléčím se sama

No, když doktoři nepomůžou, pomůže google. Takže jsem sedla ke kompu a začla googlit své problémy a vygooglila si diagnozu „zánět osrdečníku“, protože na ten jako jediný seděla bodavá bolest a kašel. Taky psali, že se to normálně léčí ibuprofenama po dobu 7-14 dní. Tak jsem si řekla, že nemám co ztratit, když se chvíli budu ládovat ibáčema. 

A světe div se, po jednom dni užívání mě zcela přešel kašel i bolest pod paží!

Byla jsem přesvědčená, že jsem si našla správnou diagnozu, dokud mi sestra od kolegy, nekoukla na zprávu z rentgenu a neřekla, že zánět osrdečníku by na něm šel stoprocentně vidět a že to teda určitě nemám. Taky doporučila, ať ibáče moc dlouho neberu, že škodí žaludku. Eh..

Ibuprofeny jsem se rozhodla brát dohromady 10 dní s tím, že posledních 5 dní už jsem je postupně vysazovala. Pak jsem se jen děsila, jestli se kašel a bolesti vrátí, nebo ne… Bohužel se kašel začal zase trošku ozývat a za pár dní jsem zase jednou večer dostala bodavou bolest pod paží. Kašel nicméně byl spíš decentní a vůbec ne tak hrozný, jako dříve. Nicméně ta bolest byla nepříjemná.

Začla jsem nad oběma problémy přemýšlet odděleně. Do té doby jsem si myslela, že bolest je způsobená neustálým kašlem a namáhanými svaly hrudníku, vystřelujícími až do toho podpaždí. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem vlastně několik měsíců už pořádně necvičila a většinu času trávila v sedě u počítače, a jelikož bolesti přicházely až večer po práci, dávalo smysl, že je mám možná ze špatného držení těla, necvičení a možná něco bloklého.

Objednám se na masáž

Kašel pomalu začal ustupovat a např. tento týden už zakašlu tak možná 3x denně. Bolest v paži, která už se dostala i do levé lopatky a vůbec levé části hrudníku, jsem se rozhodla vyřešit masáží! Našla jsem odkaz na Thajce, který má holistický přístup k masáži a nespočet skvělých hodnocení od zákazníků, že jim pomohl s různými problémy. Tak jsem se rozhodla za tento další pokus o znovunabytí zdraví zaplatit nekřesťanských 70 liber a zkusit to.

Na masáži jsem byla včera večer, trvala kolem 2 hodin a borec vypadal, že fakt ví, co dělá a kam šáhnout. Vysvětloval mi, že nemá smysl masírovat jen bolestí postiženou oblast, ale je potřeba najít příčinu problému. Co jsem z jeho lámané angličtina pochopila je, že můj problém je v napjatém břiše, které když se uvolní, tak začne pouštět krev i do dalších částí těla, prokrví je, uvolní a tím pomůže od bolesti. No, docela si se mnou mákl, protože než jsem pochopila jak mám dýchat, dokázala se uvolnit a spolupracovat během masáže, uteklo dost času…ale postupně se od břicha propracoval k levé ruce a lopatce a i když jsem byla po celou dobu dost skeptická, že mi nemasíruje ty místa, kde mě to bolí, nakonec jsem odcházela více méně bez bolesti (resp. ta ostrá bolest v podpaží byla pryč, ale kolem lopatky jsem pořád ještě něco cítila). 

Ukázal mi taky, jak mám dýchat a jak mám držet tělo, protože to jsem očividně dělala do teď špatně, a taky ukázal, jak si ještě můžu podpaždí masírovat sama. 

Je to v hlavě

Dneska, druhý den po masáži, se cítím asi nejlíp za posledních 5 měsíců. Ani jednou jsem nezakašlala a bolest je pryč. Přestala jsem taky mít zvláštní pocity v oblasti hrudní kosti, kterým jsem dávala za vinu, že tam nějak dráždí tu dýchací trubku a způsobují mi kašel. Celých několik měsíců jsem tento pocit nedokázala vysvětlit, nebyla to bolest, pálení hrudníku ani nic podobného, prostě jen divnej pocit, že mi něco jakoby tlačí na dýchací cestu. A tenhle pocit s včerejší masáží taky zmizel (aspoň zatím).

To mi zase nedalo spát, tak jsem se opět zeptala googlu, tentokrát v češtině, jestli mi tu bolest hrudníku mohla ta masáž nějak spravit. Dotaz pro google byl dost vágní, nicméně jsem narazila na stránky celostní medicíny a článek popisující nejčastější příčiny bolesti na hrudníku. A poprvé jsem našla kompletní popis mých problémů, cituji:

„Jiné příčiny má bolest projevující se zejména pícháním v oblasti hrotu srdce, tj. pod levou paží a mírně vpředu, tedy v místech pod levou bradavkou. Tato bývá často spojená se strachem a úzkostí, někdy i s pocitem nedostatku vzduchu, či spíše s pocitem nemožnosti se dostatečně hluboce nadechnout. Píchnutí se objeví zejména na vrcholu hlubokého nádechu. Ve schoulené poloze nebo při mělkém dýchání nemusí být pociťována intenzivně anebo vůbec. Takovéto bolesti mají příčiny psychogenní – úzkost, zvýšené emoční napětí, strach z něčeho (nejednou z domnělého vážného onemocnění), bývají často spojené s palpitacemi a tachykardií (bušením a rychlou činností srdce) i dalšími somatickými příznaky.“

Tak, a je to jasný, jsem blázen, kterej si fyzické problémy přivodil psychikou!

Dlouhotrvající kašel ve mě vzbuzoval myšlenky na to, že je se mnou zase něco špatně, představovala jsem si nejčernější scénaře, že mám v hrudníku zase rakovinu a tak si přivodila bolesti v paži a ocitla se v bludném kruhu černých myšlenek a souvisejících fyzických problémů.

Ibuprofeny mi pomohly proto, protože jsem věřila, že mi pomůžou, a jakmile jsem je vysadila, tak zase přišly pochyby a problémy se začly zase ozvývat. Po masáži jsem zase uvěřila, že mi pomůže od bolesti v paži, a teď, když jsem si vygooglila, že jsem psychicky labilní jedinec, kterej si to všechno vsugeroval, tak si myslím, že je kompletně po problémech, protože tomu taky docela věřím!! 😀 Je to prostě všechno v hlavě!

Strach z relapsu

A tady se dostávám na začátek článku. Přestala jsem sice myslet na svou vyléčenou rakovinu, ale začala si představovat novou! Debil!

Na svou obranu, musím říct, že je to fakt těžký neděsit se z každé nemoci nebo fyzického problému, který mě teď po skončení chema potkal. Nechci věci podcenit a snažím se z každého zdravotního problému nešílet. Ale ta hlava si stejně jede svoje. Pořád svému tělu úplně nevěřím a čekám na milník 2 let po ukončení léčby rakoviny. Po dvou letech už šance na relaps výrazně klesají a člověk v dvouleté remisi se v podstatě považuje za vyléčeného.

Teď mám za sebou přesně rok.

Dneska jsem se rozhodla (uvěřila), že kašel i bolest v hrudníku pochází z mojí hlavy. Hodlám to překonat, tak jako jsem zvládla nemyslet na stigma rakoviny, zvládnu se přesvědčit, že žádné fyzické problémy nemám, a ony prostě zmizí. Rakovina mě nezdolala fyzicky, nezdolá mě ani psychicky! Wish me good luck!

Jo a přikládám dvě fotky té husťárny co mám teď na hlavě. Už to roste i do délky pomalu, jupíí! 🙂