Už je to skoro dva týdny, co jsem se po telefonu dozvěděla, že finální sken dopadl dobře. Nicméně hovor ve mě zanechal rozporuplné pocity a musela jsem ještě týden počkat na schůzku s doktorem, abych těm výsledkům plně porozuměla a pochopila, co teda se mnou bude dál.

Schůzka s doktorem

Jak jsem psala v minulém příspěvku, který jsem vařila ještě „začerstva“, nejdůležitější pro mě bylo vidět se s doktorem a získat odpovědi na všechny otázky, které mi bránily „ve svobodě“, tedy v přijetí faktu, že jsem zase zdravá.

Na schůzce jsem měla spíš pocit, že se mi doktor snažil říct co nejméně informací a tak se musela na všechno explicitně ptát. Ale asi tomu přístupu rozumím, někdy je lepší nevědět všechny detaily a možnosti, které mohou v budoucnu nastat, a zbytečně se tím po zbytek života trápit. Nicméně já chtěla pochopit alespoň to výsledné Deauville skóre a proč můj finální sken byl ohodnocen skórem 2 a ne 1, jinak by mi to asi pořád vrtalo hlavou.

Jaktože je Deauville score 2 dobrý výsledek?

Odpověď mého doktora mě uspokojila, ve zkratce mi vysvětlil, že:

  1. Sken nodhalil již žádné aktivní rakovinové buňky, což byla ta nejdůležitější informace
  2. Rakovinou zasažená oblast je stále ještě v procesu “zmenšování se” a sken jsem podstupovala 3. týden po posledním chemu, tudíž je prý velmi pravděpodobné, že kdyby byl sken proveden později, žádný lymfom by už na skenu nebyl
  3. Obrázky ze skenu mi přímo ukazoval na monitoru a porovnával je s těmi úvodními před započetím léčby. Říkal, že on osobně vidí sken čistě (což mohu potvrdit, opravdu tam nebyly žádné tmavé “čmouhy” jako na začátku), nicméně specialisti s monitory s velkým rozlišením vyhodnotili, že tam ještě nějaké zbytky lymfomu jsou vidět, nicméně jak bylo řečeno v bodě a), nic z toho už není aktivní. To je ale důvod proč byl sken vyhodnocen skorem 2.

Jsem teď tedy zase zdravá?

Tuhle otázku jsem napřímo doktorovi položila a šlo vidět, že tohle se mu moc potvrzovat nechtělo, obkecával to jak zkušený diplomat a nakonec z něj vylezlo, že jsem v tzv. “complete remission” (nevím, jaký odborný termín je pro to v češtině, pardon). Co to sakra znamená, že jsem v complete remission, ptala jsem se ho dál? A konečně jsem dostala odpověď, která mi byla blízká a pro můj analytický mozek více pochopitelná.

  • 5% pacientů s Hodgkin lymfomem nezareaguje na prvotní léčbu vůbec a s největší pravděpodobností budou muset být nějakým způsobem léčeni až do konce života (neděste se, třeba jsem to nepochopila úplně dobře a pořád pro ně existuje naděje, prostě jsem se na tohle moc nevyptávala). Dobrá zpráva je, že já mezi těchto 5% nepatřím, protože můj sken byl čistý a tělo na léčbu velmi dobře zareagovalo.
  • 20% pacientů zareaguje na prvotní léčbu (jako já), nicméně lymfom se v určitém bodě zase vrátí a je potřeba další léčba. Dobrá zpráva je, že jsem se rozhodla, že do téhle skupiny prostě nepatřím. A když člověk něčemu věří, stane se to skutečností!
  • 75% pacientů je prvotní léčbou zcela vyléčeno a žijou šťastně až do konce!:) To je docela vysoká úspěšnost vyléčení rakoviny, ne? Každopádně člověk zjistí, zda do této skupiny patří, až po nějakém čase. Doktor mi řekl, že čím déle vydržím v remisi a rakovina se znovu neobjeví, tím vyšší je pravděpodobnost, že jsem byla prvotní léčbou zcela vyléčena. Dobrá zpráva je, že jsem se rozhodla, že patřím právě do této skupiny a rakovinu už si do života zkrátka nepustím!:)

Jak se teď tedy cítím?

Nejdříve mi bylo líto, že doktor sám neřekl, že jsem zdravá a vyléčená, naivně jsem čekala, že tyhle slova uslyším, nicméně zase asi chápu, že říci tohle člověku, který byl diagnostikován před 6 měsíci a je teprve 4 týdny po posledním chemu, by byl pro doktora asi velký risk, ne každý chce asi dávat pacientům přehnané naděje.

Když jsem se nad tím vším posléze zamýšlela, přišla jsem na to, že je vlastně úplně jedno, jestli skore bylo 1 nebo 2, pokud doktoři mají metodiku, která říká, že jsem splnila podmínky toho, aby moje léčba byla vyhodnocena jako úspěšná, je mi asi jedno že jsem dostala dvojku a ne jedničku (asi nějakej komplex ze školy, že chci samé jedničky :D), hlavně že to nejhorší je za mnou a teď už se jen snažit žít líp, aby moje tělo nemělo důvod vysílat varovné signály ve formě rakoviny. A jak dobře poznamenal můj přítel, výsledky nemohly dopadnout lépe, což je pravda a když jsem si tohle uvědomila, jaksi mě to osvobodilo a začala se konečně radovat!

Díky, rakovino, žes ze mě udělala lepšího člověka, ale teď už sbohem, navždy!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*
Website