Asi 3 týdny po mé poslední dávce chemoterapie v květnu 2015 jsem napsala článek týkající se mých útrap s vlasy během léčby Hodgkina. Uteklo to jako voda a dnes už je to vlastně přesně 5 měsíců od mé poslední chemo párty.
Jak to mám s vlasy teď?
Upřímně, nevěřila jsem, že mi na té hlavě něco zůstane, nebo aspoň ne něco, s čím by šlo vylízt ven bez paruky. Měla jsem období pár týdnů někdy v dubnu, kdy jsem už dost koketovala s parukou, ale o tom už jsem psala ve výše zmíněném článku. Nicméně pořád jsem ji měla připravenou ještě pár týdnů po posledním chemu a to z toho důvodu, že vlasy mi v té době pořád ještě padaly, prakticky ještě asi měsíc a půl poté.
To nejlepší rozhodnutí, které jsem však mohla udělat bylo nechat se ostříhat na krátko (někdy koncem června). Vlasy tím automaticky trochu zhoustly, aspoň opticky, a především jsem přestala řešit jejich padání, protože už byly dost krátké na to, abych si jich vůbec všimla. Taky to docela příhodně padlo na začátek prázdnin a léta, takže na dotazy, proč jsem se ostříhala, se dalo jednoduše odpovědět, že kvůli létu a teplu a odpadlo jakýkoliv vysvětlování mýho stavu, ať už fyzickýho nebo psychickýho 🙂
No vlastně, je tady ještě jedno důležitější rozhodnutí, které jsem udělala, a přisuzuju mu “za vinu”, že mi všechny vlasy po chemu nespadly. Asi to bylo vlastně vůbec nejlepší rozhodnutí, které jsem během léčby udělala. Tím rozhodnutím bylo začít jíst extrakt z léčivých hub (medicinal mushrooms) ve formě kapslí, které mi tady v UK doporučilo několik známých hlavně za účelem posílení imunity, která je během chemoterapie sražena na minimum, tedy vlastně přímo zabita podávanými drogami. O léčivých medicinálních houbách se chystám už delší dobu napsat samostatný článek, protože si to definitivně zaslouží a zpětně si uvědomuju, jak moc mi asi pomohly, takže slibuji, že se tu časem takový článek určo objeví!
Ale zpátky k vlasům!
Srovnání hustoty mých vlasů během chema a teď
Koukněte na srovnání mé kštice někdy z doby na konci chemoterapie v dubnu 2015, pak v červnu 2015 a nyní půl roku poté, v říjnu 2015. Mě ten rozdíl přijde docela markantní, i když jsem byla během léčby úspěšně přesvědčována, že ztráta vlasů nešla moc poznat!
Samozřejmě růst vlasů je individuální, hlavně po chemu, takže pokud se vás ztráta vlasů taky týká, může být, že vám to bude trvat déle, než dorostou, nebo zase naopak netratíte ani tolik, jako já. Každopdáně, ať už je to jakkoliv, hlavní je se vyléčit a snažit se moc neřešit, co si myslí lidi kolem (resp. co vy si myslíte, že si myslí, protože oni to většinou tolik neřeší jako my pacienti!).
Na konec takovej bonus pro všechny, co teď prochází léčbou rakoviny a přišli o vlasy: Těšte se na to, až léčbu zdárně dokončíte a začnou vám vlásky dorůstat zpět. Je to neskutečně skvělej pocit vidět ten pokrok, slyšet od okolí, že vypadáte čím dál líp a hlavně se zase s radostí začít dívat do zrcadla! Osobně jsem nikdy moc nebyla na takový ty holčičí blbosti jako je make up, vytvářet kreace s vlasama, prohlížet se co 5 minut v zrcadle, vlastně dokonce nesnáším nakupování hader, ale od doby, co mi dorostly vlasy a život se mi zase vrátil tak nějak do normálu, se někdy přistihnu, jak se s oblibou prohlížím v zrcadle a říkám si, že mi fakt sluší a dělá mi to strašně dobře 😀 haha, joo trochu namyšleneček, ale prostě ten pocit, že se zase sobě líbíte a že máte zase ztracenou sebedůvěru zpátky je prostě super a máte se tak na co těšit. Během léčby je to na hovno, člověk si nevěří, nevypadá zdravě, řeší strašně co si myslí okolí, ale to všechno přejde a zase se v dobré obrátí, takže tohle je takový malý heads up pro všechny, co právě prochází chemem, zase bude líp!
Stay happy and healthy :**
A nezapomeňte taky kouknout do mého eshopu: