Jak jsem uz zminovala v jednom ze svych predchozich prispevku, rozhodla jsem se naucit a zacit praktikovat jogu na nejake pravidelne bazi. Mym cilem bylo predevsim zklidneni mysli a pozvolne zapoceti fyzicke aktivity po skonceni posledniho chema a ujisteni mym doktorem, ze nyni jsem „v remisi“.
Shodou okolnosti jsem se po nejakem zacatecnickem kurzu jogy nemusela dlouho ohlizet a pozvanku na jeden takovy jsem nasla primo na mistni vyvesce pred nasim domem. Kurz byl 6titydenni a veden zkusenym lektorem, ktery na kazde hodine venoval pozornost kazdemu jednotlivci a vzdy nas zkorigoval tak, abychom danou pozici provadeli spravne a efektivne.
Jak jsem si jogu predstavovala a jaka byla realita?
Musim rict, ze kdyz jsem si planovala, ze se do formy vratim pekne pomalu tim, ze zacnu jogou, tak jsem se krute mylila. Myslela jsem si, ze joga je takove povalovani, pomale preslapovani a meditace.
Hned po prvni vecerni hodine jogy jsem se citila fajn a spise odpocate a zklidnene. Nicmene dalsiho rana jsem se probrala s bolesti snad kazdeho svalu ve svem tele, o kterem jsem ani netusila, ze ho mam! Az rano mi doslo jak je joga ‚zakerna‘. Tvari se jako pohodicka, jedna pozice sem, jina tam, nohu dopredu, ruku nahoru apod., celou dobu se vlastne soustredite na to, abyste danou pozici, kterou lektor popisuje, provedli spravne a nastelovali sve telo presne tak, jak je to vyzadovano. Vubec vam ale nedochazi, ze tim protahujete a natahujete telo na vsechny strany a tim posilujete vsechny mozne svaly. Zni to tak samozrejme, ale pro me jako uplneho zacatecnika to bylo prekvapeni a kouzlo jogy jsem si tedy zacala uvedomovat az od druheho dne.
Co mi joga teda dala?
Joga me nadchla primarne tim, ze uz od zacatku zborila veskere me predsudky o tom, jak je joga nudna a ze me asi nebude bavit.
- Bavi me prave ta jeji vyse popsana zakernost.
- Bavi me ten pocit, ze nevim, ktera cast tela me bude druhy den nejvice bolet.
- Bavi me, ze u jogy nemam cas premyslet nad milion nepodstatnyma vecma, ktere jinak behem dne resim a mam pocit, ze kdyz je nevyresim, tak se asi zbori svet.
- Miluju lektorova zamysleni nad zivotem, jeho uklidnujici slova, ze se neni kam hnat, ze vsichni se nekdy citime na houby a ze je to v poradku, ze nekdy zivot proste suckuje a jindy je zase nepopsatelne skvelej.
- Miluju zaverecnou 5-10 minutovou meditaci, kdy muzu trenovat soustredeni, snazit se myslenkami nezabyvat, ale nechat je proplout kolem a naucit se zit pritomnym okamzikem.
- Miluju ze joga trenuje jak me telo tak i mysl, coz mi zadny jiny sport nikdy nedal.
Proc jsem lempl?
Navzdory vyse popsanym skutecnostem a navzdory tomu, jak moc mi joga pomaha, zvladam ji praktikovat jen jednou tydne na pravidelnych hodinach jogy, na ktere jsem po skonceni uvodniho kurzu zacala chodit. Ze zacatku jsem zvladala se jeste donutit jednou tydne vstat rano po 6 hodine a pred odchodem do prace si sama zacvicit 20 minut jogy, ale postupem casu tohle jaksi vysumelo. Rada bych to svedla na pracovni zatez, ktera byla v poslednich tydnech vyssi, ale stejne to jsou spis vymluvy, kdyz clovek chce, tak se cas vzdycky najde, ze? 😛
Nicmene minuly tyden jsem skoncila v praci, ktera uz mi proste brala az moc meho volneho casu a rozhodla se posunout dal a myslet vic na sebe. V ramci tohoto rozhodnuti bych chtela alespon jednou tydne praktikovat jogu doma a jednou tydne zajit na hodinu s lektorem. Tak mi drzte palce a timto rozhodnutim!
Ok tak jogu bysme meli, ale jak probiha ta meditace?
Taky si nedokazete predstavit co to ta meditace vlastne je a jak probiha meditovani? V zacatecnickem kurzu me naucili posed, do ktereho je nejlepsi si pri meditaci sednout (zjednodusene neco jako sed se zkrizenymi nohami), jak uvolnit a polozit si ruky na kolena, zavrit oci a rovnomerne se nadechovat a zase vydechovat nosem. Aby nam zacatecnikum myslenky nelitaly, pomaha pomale pocitani do tri nebo do ctyr pri nadechu a stejne tak pri vydechu. Pri tom se zkousim soustredit na oblast mezi obocim a veskere myslenky, ktere me rozptyluji, pomalu nechat zase odplout a nezabyvat se jimi. Toto jednoduse vypadajici cviceni mysli se da praktikovat i v leze ci jine cloveku pohodlne pozici.
Ja si tedy meditaci osobne vykladam jako snahu o zklidneni mysli, uvolneni tela a snahu o maximalni soustredenost. Tu se da navodit i predstavovanim si ruznych mist a veci, ktere jsou vam prijemne nebo vam prijdou az nepredstavitelne ci nepochopitelne a mysl se tak plne soustredi na to, si tyto skutecnosti predstavit, ze nema cas se zabyvat realnymi problemy, ktere vas ve vasem zivote mohou trapit.
Na tento ‚nepochopitelny‘ druh meditaci jsem narazila na strankach Davidsá Svobody, kdyz jsem hledala meditacni nahravky, ktere bych mohla poslouchat behem sve lecby, kdyz me nekdy popadaly cerne myslenky. Predem se omlouvam, ze je nazyvam nepochopitelnymi, jinym lidem mozna davaji naprosty smysl, ale at uz je jejich smysl jakykoliv, jsem za ne moc vdecna, prave proto, ze mou logicky smyslejici a pochybovacnou mysl ‚challenguji‘ a tim odpoutavaji od nekdy prilis tvrde reality, jakou lecba rakoviny muze byt.
Zaverem..
Pokud mate pocit, ze se proste potrebujete zklidnit, ze vas ten hekticky zivot, ktery vetsina z nas zije, vycerpava, pak nevahejte a zkuste jogu. Ja byla ze zacatku taky skepticka a vidite jak me nakonec nadchla. Zkuste si najit lektora s dobrymi ohlasy a doporucenimi a zajdete na jeho hodinu. Kdyz vas to nepresvedci, nic se nedeje, dulezite je tomu dat aspon sanci a neodsoudit to jeste pred tim, nez jogu vubec zkusite! Drzim pesti, stay happy & healthy! Namaste! 🙂