Asi pred dvema mesici jsem dostala svuj posledni koktejl ABVD chema a par tydnu nato se zacala zajimat, jak se clovek muze rychle a efektivne dostat zpatky do formy.
Snazila jsem se vygooglit nejake tipy a triky jak nalozit s telem po chemoterapii, ale uprimne jsem nenasla zadny ‚navod‘, ktery by byl pro me vhodny. Pokud jsem uz nejake informace o tom, jak zacit cvicit po vyleceni rakoviny nasla, pak se jednalo spise o navody pro lidi, kteri chemo stravili na posteli a sotva se behem poslednich par mesicu pohli.
Ja vsak mela to stesti, ze jsem chemem proplula bez vetsich obtizi a obcas i behem nej byla schopna cvicit nebo ubehnout ze 2-3 kilometry. Kazdopadne stejne jsem se bala do cviceni vrhnout hned naplno a tak nejak nevedela, jak s tim pohybem zacit, aby to nebylo bud moc nebo zase malo intenzivni.
Jak tedy zacit?
Chvili jsem se v tom placala a radsi se do nejakeho velkeho cviceni moc nepoustela. Pak jsem si ale rekla, ze stejne tak, jako kazdy snasi chemoterapii jinym zpusobem, tak tak to bude i s naslednou rekonvalescenci. Taky jsem si uvedomila, ze potrebuji posilit nejen telo, ale i mysl – zklidnit se, dychat a postupne zpevnovat telo. Nevrhla jsem se tak hned do posilovny a nezacla telo mucit aerobnim cvicenim, kardiem a k tomu posilovanim, jak jsem na to byla zvykla pred onemocnenim, ale naopak me ovladl pocit, ze se musim naucit zklidnit, dychat a zacit sve telo poslouchat.
Jeste nevim, zda tyto nove cile mohu dosahnout pomoci jogy, ale bylo to prvni ‚cviceni‘ mysli i tela, ktere mi prislo na mysl. Zkusila jsem se nejprve seznamit s jogou doma prostrednictvim youtube, coz byla prijemna zmena, avsak porad mam pocit, ze mi nejak to ‚gro‘ jogy unika a pomoci youtube se tuto filozofii asi sama nenaucim a nepochopim. Proto jsem se tady v Londyne zapsala na 6 tydenni kurz jogy pro zacatecniky, ktery je veden zkusenym lektorem, ktery se v hodine venuje kazdemu individualne. Kurz jeste nezacal, ale minimalne mam dobry pocit z dotazniku, ktery lektor rozeslal, a pta se v nem na informace, ktere mu umozni pracovat s kazdym clovekem individualne. Po vyplneni dotazniku me lektor dokonce kontaktoval, aby nektere skutecnosti, ktere jsem uvedla v dotazniku, se mnou probral telefonicky. Tento osobni pristup ocenuji a doufam, ze je to pocatek me cesty k joze a zdravejsimu telu i duchu!
Samozrejme, jelikoz jsem celkem aktivni clovek, hodlam pres leto chodit obcas behat a na podzim se zapsat zase i do posilky, protoze mam proste pocit, ze potrebuji i energictejsi typ cviceni, nez je joga, ale to jsou zatim jen plany, nicmene je potreba mit vizi co se sebou delat (at uz jste po chemu nebo nejste), nebo ne? 🙂
Kratkodobe plany na zlepseni fyzicky po chemoterapii
Krome jogy jsem se jeste rozhodla prihlasit na beh na podporu boje proti rakovine – Race for life, poradany britskou UK Cancer research, na kterou jsem ironicky zacala prispivat drobnou castkou jeste pred tim, nez mi na rakovinu vubec prisli (isn’t it irony?).
Jedna se jen o 5 km beh v mistnim londynskem lese nedaleko meho soucasneho bydliste. Mimo to, ze chci UK Cancer research podporit, jedna se taky hlavne o beh ‚za me zdravi‘. Nesmirne se tesim na ten pocit svobody, kdyz dobehnu po 5km do konce a budu se citit zase zdrave a naplnena pocitem, ze ted dokazu vsechno, kdyz zvladnu po 2 mesicich od posledniho chema behat par kilometru!
Zdravemu člověku tento 5km beh muze prijit jako ‚hloupost‘, kterou zvladne kazdy, i kdyby to mel ujit (coz je btw. pravda), nicmene kazdy kdo chemem a rakovinou prosel, a predevsim prozil vsechny ty pocity nejistoty a nepochopeni, jak se neco takoveho mohlo stat zrovna me a proc, bude taky znat ten pocit, jak tezke je zase zacit svemu telu verit. Tento beh na 5km pro me nebude jen dukazem, ze tu vzdalenost zvladnu ubehnout, ale predevsim dukazem toho, ze svemu telu muzu zase verit a spolehnout se na nej.
Let’s run!:)